12. 2. 2016

Tak nějak málo žiju... aneb proč jsem začala psát

Je to tady. První příspěvek na blogu. O čem a proč vlastně, že hodlám psát? 

Mám v hlavě spoustu myšlenek, které mám potřebu nějak sdělit a nechci s tím otravovat jen jednu osobu, protože bych si potom připadala příliš sebestředná. Znáte to, pořád jen mluvíte, mluvíte a mluvíte, protože vás něco nutí sdělit to všechno světu, ale pak zjistíte, že uběhly tři hodiny a váš přítel za tu celou dobu řekl jen 4 slova: "Ahoj, jak se máš?" Chci se tedy vyvarovat takovýchto situací, a proto jsem si myslela, že bude dobrý nápad založit blog. Tak nebudu otravovat nikoho. Kdo si to bude chtít přečíst a případně se mnou i zaplést hovor na dané téma, budu jen ráda a koho to nezajímá, tak stačí kliknout na křížek. 

Při nejmenším bude tento blog alespoň sloužit k mému utřídění myšlenek a k uspokojení pocitu, že konečně dělám něco, co má smysl. A tady se vlastně dostávám k dalšímu důvodu, proč jsem se rozhodla psát. Jak inzeruji v názvu: "Tak nějak málo žiju." Uvědomila jsem si, že posledního půl roku svého života jsem strávila pozorováním toho, jak žijí ostatní. A to teď myslím v naprosto negativním slova smyslu. Jen jsem se dívala do nekonečna na všelijaká videa na youtube, na všemožné "zábavné" stránky na facebooku a na obrázky v instagramu. Tohle byl celého půl roku téměř můj veškerý život. Ano, chodila jsem i do školy, ale má škola je, naštěstí či naneštěstí, tak jednoduchá, že mi to moc času ani námahy nezabralo. Naprostého vrcholu prokrastinace a "zabíjení" volného času jsem dosáhla v průběhu zkouškového. Říkáte si asi: "Cože?! Zkouškové?! Vždyť to je nejnáročnější a nejvíce stresující období školního roku." Pro mě je však opak pravdou. Vlastně jsem se už od Vánoc jen válela v posteli. Ano je to tak, někteří by mi možná záviděli, ale věřte mi, po dvou měsících "nic nedělání" vám i to "nic nedělaní" začne lézt na nervy.

A nejde snad o to, že bych nechtěla nic dělat. Já bych chtěla, ani netušíte, jak moc bych chtěla. Jenže jsem dlouho nemohla přijít na to, co mám dělat a jak mám vlastně sakra začít?! Jak mám naplnit všechen ten volný čas, který mám, něčím smysluplným, něčím co mě bude bavit a co budu dělat opravdu s láskou. Je to ironie, jak si v dnešní době spousta lidí stěžuje, že nemají čas a já si stěžuji, že mám času příliš. 

A tak je tady něco, co má pro mě smysl. Chci s vám sdílet myšlenky a nápady, nějak tak prostě o životě. O tom jak žít lépe. O tom jak žít a ne jen přežívat. O tom co mě v životě trápí a taky z čeho mám radost. Snad to i pro vás bude inspirací a námětem k přemýšlení, jak udělat svět a život ještě lepším, než je. 


photo by pavel adámek

Žádné komentáře:

Okomentovat